#2 Sex Pistols - Never Mind The Bollocks Here's The Sex Pistols

12. května 2014 v 18:48 | Johnny Násilník |  Deski
Rok: 1977
Škatulka: punk-rock
Délka: 38:47
Země: UK

01. Holiday in the Sun
02. Bodies
03. No Feelings
04. Liar
05. God Save The Queen
06. Problems
07. Seventeen
08. Anarchy in the U.K.
09. Submission
10. Pretty Vacant
11. New York
12. E.M.I.

Bylo mi šestnáct, když jsem začal vnímat, že za slovem "punk" se skrývá víc než pár ožralých týpků s čírem, které jsem potkával na koncertech, a mnohem víc než pankáč s košem místo školní tašky na zádech. S deskami Clashj sem se ocitl uprostřed neživých paneláků a šedivého betonu, kam až oko dohlédne, ale všechno bylo skvělý. Z nevýrazného vysokého kluka, který nevěděl, co chce, neměl sebevědomí a zoufal si s ksichtem osypaným akné nad tím, že nikdy nebude mít holku, jsem se najednou cítil výjimečným.
Kolem mě nehořel Londýn, ale ta maloměstská díra žijící na směny, s nápisy na zádech a cigárem v hubě jsem poslouchal White Riot a připadal si jako na pokraji teenagerovské revoluce. A pak jsem si konečně pustil žlutou desku Sex Pistols. Barevnost ohně a červenočerných vlasů zmizela, byl podzim a kolem se poflakovaly hloučky prázdných dětí internetu, nebylo, co dělat, nebylo, kam jít a nevypadalo to, že se někdy cokoli změní. Sex Pistols mě vrátili na zem, pozoroval jsem tváře lidí před obchodním centrem a do toho Johnny Rotten křičel slova stará třicet let, ale přesto tak známá, jako bych je psal já. Měsíce jsem poslouchal tu desku pořád dokola.
A i dneska, když si ji po dlouhé době pustím, staré pocity se vrací navzdory tomu, že ty písně už jsou milionkrát vykradené, milionkrát přepsané dalšími kapelami a chtělo by se říct i překonané.
Pochodové intro a geniální otvírák Holiday in the Sun, dvě neskutečné hitovky, které dnes jako synonymum punku vnímá (bohužel) každý druhý hodný heavymetalový klučina před jukeboxem, ale při Anarchy in the U.K. jde pořád i přes maximální oposlouchanost mráz po zádech. Jednoduchá, ale úderná a chaotická hudba, anarchie v každém tónu, kdy Sex Pistols šli ke kořenům rocku, znásilnili ho, vzali z něj to nejúdernější a využili ke svému záměru. Rottenova směšná výslovnost, šišlání, řev, vokální pantomima, skřeky a vřeštění fistulí. Kterého mladíka s bolestí a nenávistí v srdci nechytla hned první slova, "I am an Anti-christ, I am an anarchist?"
God Save the Queen nejen jako výsměch a facka oslavám výročí královny, ale veškeré naubřelosti a anglické hrdosti v kontrastu s bezútěšnou realitou a nudou všedních dnů. A to outro, sborové "no future," to je stejně tak agresivní jako smutné a dojemné. To je manifest punku. A také E.M.I., zapadající do strategie největšího rock'n'rollového podvodu všech dob a vyjadřující odpor k establishmentu symbolizovaného nahrávacími giganty, Pretty Vacant, nesporně ovlivněná Hellovou Blank Generation, a pokládající základní kámen punku. "Jsme nádherně prázdní a je nám to u prdele," to bylo něco jiného než newyorští bohémové v kožených bundách a vpichy po heráku, to byl hlas pouličních spratků, potrhaných sígrů a gaunerů.
A všechny ty songy, které se postupem času staly punkovými klišé, všechny No Feelings nebo Problems.Ta deska změnila všechno, není možná nejlepší, ale určitě jednou z nejdůležitějších nahrávek všech dob. Byl rock před "Never Mind the Bollocks", a po něm, a jasně, táhli to i Stooges, Ramones, New York Dolls, Patti Smith, Clash, Damned, Vibrators a další, ale bez téhle desky by těžko došlo k něčemu, k čemu nakonec v sedmasedmdesátém došlo a dochází v každé sněhem zapadané vesničce, kde se místní omladina k téhle desce dostane. Je geniální po hudební stránce, ale především inteligentní a provokativní texty a postava frontmana Johnnyho Rottena je tím, co mě přitahovalo, jeho projev, výraz a charisma přesně zapadající (nebo vytvářející?) onu instrumentální anarchii.
Byli to Clash, kdo mě donutil přemýšlet a tak nějak říkat, co chci. Ale byli to Sex Pistols, kteří mě dokopali k tomu, abych skutečně něco dělal, a nebyla náhoda, že první písničku s kapelou na střední, kterou jsme v malé zkušebně hráli, byla Anarchy in the U.K. Tahle deska by měla být součástí základního vzdělání.

"Nastavuj druhou tvář moc často a za chvíli v ní máš žiletku." (Johnny Rotten)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 24. května 2014 v 10:49 | Reagovat

Sex Pistols miluju <3

2 sima sima | Web | 9. června 2014 v 11:33 | Reagovat

supr blog. Snad ti to nadšení zase nějakou chvíli vydrží :-D Jinak já osobně bych Pistole dala ještě před The Clash. Never Mind The Bollocks považuju za prvopočátek všeho dalšího. Aspoň já bych bez toho alba dneska asi nebyla tam, kde jsem. Všechny další kapely se následně odvíjely od nich a můžu říct, že mě Sex Pistols ovlivnili i co do postoje a mojeho smýšlení. Nikdy nezapomenu, jak jsem kdysi v prváku znudeně seděla o přestávce v lavici a najednou mi na stole přístalo rozevřené číslo Filteru s punkovým speciálem od mojí starší, punkové kámošky .D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama