#7 Crystal Castles - Crystal Castles II

7. června 2014 v 20:50 | Johnny Násilník |  Deski
Rok: 2010
Škatulka: electrogoth, synth-pop, synth-punk
Délka: 52:54
Země: Kanada

01. Fainting Spells
02. Celestica
03. Doe-Deer
04. Baptism
05. Year of Silence
06. Empathy
07. Suffocation
08. Violent Dreams
09. Vietnam
10. Birds
11. Pap Smear
12. Not in Love
13. Intimate
14. I Am Made of Chalk

A pak přišel konec světa.
Všechno se zcvkrlo. Zdi domů popraskaly a noc byla mdlá jako zkysle nažloutlé světlo staré žárovky. Silná magnetická energie uvrhla lidský svět, ve kterém platila za přirozená pravidla stanovená opačně, a absurdní hodnoty postavené na hlavu, v rovnováhu, a ten to nevydržel.

Letadla jezdila po velkých bulvárech prostředkem vozovky. Jedno za druhým se tiše a zlověstně šinula z letišť do center měst. Mezi nimi bez ustání ve dvou proudech - tam a zpátky - vinul se nekonečný had osobních aut, která se dala i bez řidičů do pohybu. Magnetická energie přiváděla lidi k šílenství a ti se také zcvrkávali, zatímco jejich domácí mazlíčci bobtnali a kynuli do obřích rozměrů. Kočka mé sousedky se nafouklá vznášela ve vzduchu, vypadala jako ostnaté nafukovací ryby, jeljí chlupy nabité statickým napětím byly jako ostny.

Několik hodin v kuse jsem šukal svoji darling. Dlouho jsme se nesnášeli a taky jsem byl teď tak na sračky, že jsem nemohl najít kundu. A tak mi konec světa neudělal zrovna radost. Nestihli jsme ani dojíst pizzu od babičky.
Pískalo mi v uších a hlava mi třeštila. Dopravní prostředky pulzující stále popraskanějšími ulicemi, nevydávaly jediný zvuk, a z toho ticha by se jeden zbláznil.

Rozhodnul jsem se strávit poslední hodiny v kobce se zataženými roletami na předměstí. Liduprázdné bistro v socialistické krabici okované železnými schody a rampami mělo zavřeno a utápělo se v přízračné namodralé tmě.
Konečně mi otevřeli. Byla to jedna z miliónů anonymních buněk, navlas stejných panelákových bytů zasazených do ohyzdného betonového komplexu. Nikdo z lidí tu bydlet nechtěl, nikdo nikdy neřekl, že sídliště je krásné, přesto tu bydlely nepočítané zástupy. A i v tom hnusu se rodili básníci, kteří hledali poezii právě v oněch neutěšených bytech a naklonovaných dětských hřištích uprostřed sterilních bloků.

Teď to všechno stejně praská a pomalu se mění v prach, ne ten příslovečný prach, jímž jsi byl a v nějž se zase obrátíš. Měníme se přímo ve vesmírný prach.

Acid žádnej prach nemá, ale za to je ke konci světa pěkně na prach. Nemá moc náladu, zřejmě se přepálil a roztržitě se drbe ve vlasech. Po chvíli odběhne vedle.

Sedám si na koberec pokrytý vrstvou drobků. Barvy jsou vyblité, béžová, hnědá, šedá, roztřískaný stůl z dřevotřísky a postel prolezlá moly.

Konečně ve dveřích vidím známou tvář. Radostně se vítám se Zdarmanem, největším alkoholikem, jakého jsem v životě poznal. Ale ani on nemá moc náladu.

Potkal jsem ho ve vyhnanství na Západě, uprostřed polí s hrachem a fazolemi. Rozuměli jsme si, ale každou noc jsme si dali přes držku. On se vždycky vylil a nechtěl mi půjčit zkurvenej budík, a já věděl, že jeho to ani náhodou neprobudí a nevstaneme do práce a zůstaneme trčet bez peněz na dlažbě na zasraným deštivým ostrově. Já jsem šňupal amfetamin a pro ránu jsem nešel daleko, on byl vyndanej tak, že mě ani netrefil a většinou upadl sám a ze země mi nadával, že jsem pozérskej buzík v bílejch gumovkách.

Všechno si to teď v jednom momentu vybavuju. Vzpomínky na život jako troska. Říkaj se, že v limuzíně s gramem koksu, šampaňským, v obleku od Armaniho, s děvkama na klíně a soukromým řidičem se smutní líp. A maj recht. Ale teď by mi to stejně bylo k ničemu.

"Co tady děláš?"
"Nekecej, a pomož mi to rychle rozdrtit."
"Ty smažíš?" ptám se udiveně.
"Nemel."

Na stůl vysypal plnou igelitku krystalů nezdravé barvy. Vůbec nejdou rozdrtit, lámu občanský průkaz i kreditku.
"Ty seš lempl," odfrkne si Zdarman.
"To stejně stačí," říkám spíš té čáře dlouhé přes celý stůl a tlusté jako malíček.

Jenže nemůžu za boha najít nic, čím bych to zfouknul. Žádnej papírek, žádná bankovka. Zdarman taky nic nemá. Pobíháme po pokoji. Najdu pod stěnou plakát z koncertu. Vůbec to nejde srolovat.

Vyšňupu čáru dlouhou jak tejden. Ten ale vlastně už moc dlouhej nebude. Měl bych umřít v euforii nebo se sesunout na zem a nebejt schopnej pohybu a nechytit jedinou myšlenku. Ale neděje se nic.

"CO TO JE KURVA ZA ŠIT,KÁMO!" řvu vztekle, vybíhám z pokoje a praštím se o futra do hlavy. Teče mi krev, ale mě trápí jen to, že strávím konec světa střízlivej.

Klepu na Acida. Nakonec si otevřu sám a spatřím ho u stolu se třemi dalšími týpky. Řeší byznys a chtějí, abych vypadnul.
Co by mohlo být soundtrackem takovýho konce světa, kterej, ač se odherál ve snu, nebylo v něm nic pozitivního, světlýho a už vůbec ne hezkýho? Ale zároveň i trochu vzrušujícího a člověk by chtěl tancovat?

Crystal Castles. Druhá deska, která se jmenuje stejně jako první (i třetí deska) jednoduše "Crystal Castles", je geniální kus elektroniky. Taneční, punková, zněklidňující, temná, gotická, depresivní a přesto nádherná a dost chytlavá deska. Year of Silence je jako gothic disco, perfektně gradující. Používají primitivní motivy a cinkavé melodie, které se opakují, nabalují na sebe další zvuky a v závěru rozsekávají a drtí posluchače pod váhou naléhavosti.

Anarachistické, nihilistické, destruktivní, zkličující, přesto hodně lidské poselství. Vokál Alice v pozadí lítá vzduchem, jako ve snu, ve snu o konci světa. Od začátku do konce strhující a návykové. Závěrečná I Am Made of Chalk je roztomilý psycho, evokuje top nějakýho plyšovýho růžovýho tvora, který žije v bublinkách. Tohle bych si pustil.


"Na ničem nezáleží, jsme všichni jenom prach." (Alice)

"Celestica je ve skutečnosti název společnosti, která v našem hometownu vyrábí plastové výrobky. Jeden ze zaměstnanců spáchal sebevraždu skokem do obrovského kontejneru, ve kterém byl vařící se tekutý plast. Pracovníci nestihli stroj včas zastavit a ten člověk se stal součástí proudu tekutých plastů, ze kterého ty věci vyrábí." (Ethan Kath)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama