Kalifornie v Kolíně

16. června 2014 v 12:20 | Johnny Násilník |  Keci
Tak jsem si poslechnul PÍSNIČKU, kterou o našem magazínu SLOŽILA Insemninační Stanice. Kromě toho, že jsem v půlce spadnul z balkónu, když jsem konečně poznal, že jde vlastně o cover, utvrdilo mě to v tom, že ti rebelové nepochopili ani zbla z toho, co se o nich psalo. Ano, na koncertě jsem byl naposled před třemi lety na Divokým Billovi, pokud nepočítám Votvírák, celý dny čekám, kdy už na facebook nahrajou nový fotky mí oblíbění kalifornští punks, abych měl nový názory pro vesnický balíky v zásobě.

Ne, nebylo to o beneficích a měření ptáků na záchodě, kdo ho má víc punk. Bylo to o etanolových blbech, kteří komentují svět, jako by byli Záruba na finále mistrovství světa. Blbec, kterej revoltuje proti blbý většině, to je jako scénka od Monty Pythonů. A taky, koho to zajímá? Proč se vůbec zaobírat tak malichernou věcí, jako jsou hodně špatný kapely?

Přestože je jednou z nekonečného množství věcí ve vesmíru, je hudba z nějakého důvodu pro lidi důležitá. Pro někoho dokonce tak, že se v ní naprosto ztratí a jeho vášeň je neslučitelná se životem. Například něco tak zbytečného, jako jsou regionální scény, kluci z kapel a jejich holky. Přesto se tím dá žít a vnímat všechno tohle blbnutí jako víru v Boha, zamilovanost do úžasný hipsterky, lásku k matce nebo jointa s kámošem po celonočním tahu, kdy si vyprávíš to, na co jen tak při snídani nechceš ani myslet.

Jasně, jsme banda elitářů. Víme, který kapely jsou dobrý, řehtáme se pravěkým samohrajkám, nebo kroutíme hlavou, co má proboha fidlání Tří Sester společného s nějakým punkem. Máme názory na veřejné dění, na převrácené hodnoty společnosti i na válku na Ukrajině. Vztekáme se, že nic nikoho nezajímá, ale stejně nezavřeme hubu, protože naše myšlenky musí svět slyšet.

A přitahujeme pozéry, kteří jsou taky tak chytří, stejně jako umělce, kteří mají, co říct, nebo kteří vědí, co je rokenrol. Loňská benefice pro StreetCulture se kupříkladu povedla. Něco se dělo, pár lidí se sešlo a něco udělali. Přišli se bavit do klubu a společně vybrali peníze pro jedinečný prostor. I párty v Bubnu - v nejstylovějším pražském baru pod plakáty Clash a Laurela Aitkena vybuchla puma nezkrotné energie, kdy Thalidomide odehráli za necelou hodinu jedenadvacet pecek a pár hardcorových klasik k tomu. Najednou byli všude, tlaková vlna vyhnala z těla nemoci i starosti o zevnějšek a strach, jak na mě kdo kouká.

Samozřejmě je to Praha. Pozlátko stylového oblečení, pokec na baru s lidma ze SCÉNY a elitářství posazené u stolu nebo tančící v džísce pod gramcem na parketu politém pivem. V kombinaci s alkoholem a lehkými drogami je to strašně zábavný.

V klubech, jako je Buben, se mi líbí, i když se tam nikdy nic nestane. A zahleděný ve vlastním elitářství pak i člověk, který poslední měsíce bydlí de facto na vesnici mezi lány polí a zelenými lesy, nevidá dál, než za ceduli Hlavní město Praha.
Smokers tedy prý hrají na Garagefestu v Kolíně, kteří pořádají Blank Out, jejichž cédo nechce nikdo na recenzi a kjapely, které ho dostanou výměnou se ho marně snaží někomu nacpat zadarmo. Hele, hraje tam Pochcaná ruka. To by bylo dobrý, jít tam rapovat a nechat se od vidlopankáčů vyhodit oknem jako Eminem ve Scary Movie.

Slovo dalo slovo, a tak přemlouvám kámoše, aby se naučili moje texty a dělali mi křoví, protože jinak tam budu dejchat jako husky. Odpovědím se nemůžu ani divit. "Jet do nějaký garáže na Pochcanou ruku je sice lákavý, ale nejsem si jistej svým rapovým skillem a nakonec největší bomba, že je to v Kolíně."

V pátek třináctýho mě nabírají Smokers před pivnicí U Fandy, zatímco dva frendíci opravdu jedou na Garagefest vlakem. Lituju, že jsem nejel taky, protože v autě jsem namáčknutý nad dveře pod pouzdrem na klávesy, v němž je kytara, a Praha popojíždí kilometr za deset minut.

"Přemejšleli jste někdy nad tím, jak si dávaj páry jako dárek jedlý tanga? Zaprvý to máš zasyflený hnědou anální čárou, za druhý ta holka musí hrozně dlouho čekat, než to sežereš, a navíc ti bude blbě a z tý nitě, co spolykáš, máš průjem."
"To já si zase začal úplně jinak vytírat prdel, už se při tom nezvedám, ale utřu se rovnou v podřepu."
"Lékořicí," naváže zpěvák Radek na Vaška Neckáře v rádiu takovým řevem, že se Pudl za volantem lekne a málem letíme do pangejtu.
Miluju cestování s kapelou a rokenrolovou stupiditu.

Na předměstí Kolína mezi komplexem garáží kousek od sídliště mezi bodláky porostlými loukami, silnicemi a ohyzdnými vilami halasí stovka, možná dvě stovky pankáčů a všemožných existencí. Fronta na pivo, který strašně pění, natočíš si ho sám, hodíš prachy do prázdnýho krabicáku a vytáhneš si drobný nazpátek.

Kapela hraje pod otevřenou garáží, basák a bubeník jsou schovaní v přítmí uvnitř mezi platy od vajec a plakáty z koncertů. Mládež poskakuje na betonu před garáží, postává opodál, posedává na gaučích a na zemi, někteří sedí na střeše garáží naproti. Úplná Kalifornie.
Smoukři příšerně vazbí a pískají, hrají svoje hity, vystrkující hlavy z moře řezání do nástrojů a rychlého tempa hodně si podobných akordů. Sonic Reducer. Těšil jsem se na tuhle jejich verzi jako malej, a podle toho to taky vypadá. V jeden moment na kapelu padají vrata garáže, drží je vysmaženě vyhlížející týpek bez trička.


Na rap nejdřív většina čumí, jako by dostali ránu. Zvuk je nic moc, neslyším pořádně beat puštěnej hezky samohrajkou z mobilu do repráků, ale baví mě to a nikdo po mně neháže kelímky ani neřve a publikum nakonec očividně poslouchá. Atmosféra naprosto skvělá.

Z gauče pak pozorujeme domácí Blank Out, v nichž hraje a zpívá Honza Dousek, pořadatel akce a člověk, který ten den hrál snad v šesti kapelách. Je to hodně česky punkový, občas je v peckách cítit nějaká ta výpůjčka nebo rovnou česká předělávka, ale před garáží se strhlo pogo a je to celkem sympatický. Jediný, co mi na tom vadí, je závěrečná dechovková cimbálovka s akordeonem, to se poslouchat nedá, ale máme jointy a většina návštěvníku je tak jako tak už dost opilá.

Na nějakej čas se ztrácíme do města shánět cigarety a točený pivo, vyžírat rybíz ze zahrádek a smát se hovadinám. Když hraje Pochcaná ruka, už je tma. Je to taková kapela, kterou mají v každém regionu, a podle toho, co se děje před garáží, nejspíš jedna z místních nejoblíbenějších. Občas to jede až do hardcoru a nakonec se nechává vešekré osazenstvo strhnout obligátním řevem Good Night White Pride.

Na jednom místě se setkal punkrock, crust, jazz, rap, hardcore a nakonec - kapela s názvem Kronos Combo, kterou bylo jednoduché jen tak při pohledu na line-up považovat za nějakou místní úchylárnu. Jenže z garáže se rozezní kontrabas a funky kytara, k mikrofonu si stoupá blonďatá zpěvačka, na betonu se tancuje a tmou zní skvělý rockabilly. Že na Garagefestu uslyším Rock This Town nebo I Fought The Law, by mě ani náhodou nenapadlo. Dívám se na jasné nebe a úplněk a jsem naprosto spokojenej. Léto.

Klidně se pak můžeme potácet a chovat se jako hulváti. Z mobilů zní improvizovaná afterparty a kolem jedné ranní i bicí a kytary a Holiday in Cambodia. Nakonec přijedou policajti a produkci ukončí, ale jsou neskutečně v pohodě, nerozdávají pokuty, nevyhrožují ani nikoho neodvážejí na stanici, ač se k nim má týpek bez trička, kterému jsme půjčili bundu a teď máme strach, aby nám s ní neodjel někam na policii.

Následuje pochod na nádraží, setkání s dalšími hlídkami nebo ujetými holkami a cesta teleportem do Šervúdu. A za náma něco naprosto odlišného od stání vzadu a předhánění se v tom, kdo se kapele víc vysměje. Asi bych na nic takového v Praze jen tak nešel. Přesto ta špinavá, prasečí, uvolněná, divoká, vlastnoručně vyrobená, hodně sympatická akce, byla velkej zážitek.
V sobotu hrají na náplavce Psychocandy a v Crossu tancujeme na trap a užíváme si Jamese Colea. A to je taky moc dobrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama